Fotogalerie - archív
6.B na Horních Domcích (12. 09. 2012)
"Ještě nemáte obalené sešity a už jste zase na výletě…", vítali nás zaměstnanci lanovky na Čertově hoře v Harrachově (v povědomí většiny z nás známé jako Čerťák), když jsme vystupovali. Naše cesta pokračovala směrem na Studenov, Ručičky a končila na Horních Domcích nad Rokytnicí nad Jizerou.
Proč právě třída 6.B? Odpověď byste dostali už těsně před prázdninami, při oslavách založení Sokola v Železném Brodě. Žáci této třídy vyhráli ve vědomostním testu a odměnou byl právě pobyt na chalupě železnobrodského lyžařského oddílu na Horních Domcích.
Využila jsem této možnosti ke vzájemnému seznámení, do třídy přišly některé nové děti a možná to mohl být také krůček k řešení jednoho trápení. Možná…
V každém případě jsme spolu byli 2 dny v nádherné krajině, vysoko na stráni Lysé hory, obklopeni lesy a loukami a čistým vzduchem s nádechem blížícího se podzimu.
Díky kolegyni Hance, která tu byla se mnou, jsem mohla děti hodně pozorovat a vytvářet si vlastní náhled. A můj závěr?
Někdo je raději v pozadí, jiný má potřebu se zviditelnit, ale každý bez výjimky chce být přijímán takový, jaký je, se vším, co má, se svými strachy, smutky, náladami i případnými výbuchy vzteku a agresivity. Jde jen o to vědět, že to vše patří k němu a je to jen jeho. Právě tak jako radost, vlídnost, potřeba někomu pomáhat, někoho ochraňovat. To vše patří k procesu sebeuvědomování si. A někdy to bolí. Nejen děti.
Naše poděkování patří kuchařce Evě za její dovednost v kuchyni, což potvrdí následující 2 komentáře:
"Jdu to dát psovi." (Adam, když chce vylízat talíř)
"Není slušné, aby dáma vylizovala talíř." (Jára na moji adresu, když jsem také "dávala psovi")
Jana N. (třídní učitelka)
